• Home
• Akce
• Hafling
• Dokumenty
• Zápisy
• Kontakty
• Chov
• Články
• Fotogalerie
• Odkazy
• Inzerce
• Guestbook
• Diskuze
•  
• Jste
  návštěvník stránky

Chovatelé a přátelé haflinga na zájezdu

v Jižním Tyrolsku

Poslední dobou v České republice mezi chovateli růst zájem o skutečně kvalitní chov koní. Protože právě na chovatelích záleží celková úroveň chovu, je nutné všechny zájemce o chov podporovat a poskytovat jim co nejvíce informací, které jsou základem dalšího rozvoje chovu. I to byl jeden z důvodů, proč se Svaz chovatelů haflinga rozhodl uspořádat pětidenní zájezd pro všechny členy i nečleny, které zajímá chov tohoto plemene. Účastníci zájezdu měli možnost poznat několik chovů v jižním Tyrolsku, navštívili hřebčín v rakouském Ebbsu a několik chovatelských akcí.

O zájezd byl veliký zájem a kvůli kapacitě autobusu a ubytování se bohužel nepodařilo vyhovět všem, kteří se do Tyrolska chtěli podívat. Nakonec nás ve středu 30. dubna odjíždělo celkem padesát, od skutečných chovatelů až po milovníky koní, kteří zájezd brali jako příjemnou dovolenou.

První den jsme měli na programu pouze dlouhý přesun do italského Merana. Cestu jsme si zpestřili krátkou zastávkou v malém městečku Ebbs na kraji rakouské části Tyrolských Alp. V Ebbsu totiž sídlí jednak Světová federace chovu haflingů, ale také je zde asi nejznámější centrum chovu tohoto horského plemene. Měli jsme štěstí, že nás při prohlídce doprovázel přímo ředitel místního hřebčince a zároveň prezident světové federace pan Johanes Schweisgut. Měli jsme tedy opravdu fundovaný komentář. V místním chovu jsou dodnes k vidění hřebci, kteří se stali základem moderního chovu, například Afghan II, světový šampion z roku 1990, nebo Abendstern, který je dokonce dvojnásobným světovým vítězem (2000 a 2005). Velká část světové populace haflingů má svůj základ právě ve zdejších koních. Hřebčinec funguje už od roku 1947 a dnes je zde kromě více než třiceti plemenných hřebců zhruba 40 chovných klisen kolem 250 mladých hřebců. Ti jsou od května do října vysoko na horských pastvinách, kde jsou ponecháni jen s minimální péčí. I v dnešní době je tedy u haflingů při selekci kladen důraz na tvrdost a odolnost koní. Z původního počtu je nakonec vybrána asi desetina, která se ve třech letech účastní podzimního körungu hřebců.
Kromě odchovu koní a plemenitby (podle výroku pana ředitele se zde praktikuje výhradně přirozená plemenitba, ale podle našich informací je v případě zájmu možné zajistit i inseminaci) funguje hřebčinec jako chovatelské centrum, kde se každoročně konají svody klisen, vyhlášené dražby hříbat, závody či výkonnostní zkoušky. Kromě toho prezentuje hřebčinec plemeno při pravidelných show, kde se haflingové předvádějí jako skutečně všestranní koně. Jednou za pět let Ebbs pořádá také světové výstavy haflingů, kam se například v roce 2005, kdy byla poslední, sjelo více než tisíc koní!

Následující den jsme už trávili celý v Itálii. Na první půlku dne byla naplánována návštěva statku Sandhof v městečku San Leonardo, které leží v jednom z údolí blízko Merana, ve Val Passiria. Tady jsou každoročně slavnostně vypouštěni dvouletí hřebečci na pastviny. Je to velká chovatelská událost, protože skoro každý větší chovatel z okolí má mezi vypouštěnými hřebci aspoň jednoho reprezentanta vlastního chovu.

Po dopolední propršené hektické registraci hřebců, kdy jsou všichni změřeni a je jim pro snazší identifikaci do srsti vystříháno číslo, se všichni diváci odpoledne už za krásného počasí shromáždili kolem veliké ohrady, v níž stádo stráví šest týdnů před tím, než je definitivně přehnáno na vysokohorské pastviny - tzv. almy. Důvodem je především nutnost utvoření hierarchie mezi zvířaty, která pak tráví šest měsíců na odlehlých loukách pouze za minimálního dozoru a péče. Samotné vypuštění koní bylo skutečným zážitkem, protože mladí hřebci předváděli neskutečné manévry a sváděli souboje o postavení ve stádě.

I když bylo stále na co se dívat a ani po dvou hodinách nás podívaná neomrzela, museli jsme se přesunout k druhému chovatelskému bodu programu. Tím byla návštěva vesničky Avelengo/Hafling, která dala vzniknout jménu plemene (a díky svému dvoujazyčnému názvu i "legendě" o aveliňském koni, což je jen jiný název pro haflinga). Naším cílem v Haflingu, který leží 1000 vertikálních metrů nad Meranem a kam jsme se autobusem jen velmi obtížně šplhali, byla turistická jízdárna, která pro agroturistiku využívá hlavně haflingy. Nabízí možnost vyjížděk v sedle i kočáře, výukové hodiny jezdectví a haflingové zde tak opět dokazují, že jsou skutečně všestrannými koňmi pro volný čas. Koně se zde pohybují ve velmi náročném terénu a důraz je kladen také na ochotu spolupracovat.

V pátek jsme měli možnost navštívit sídlo všech místních chovatelských sdružení v Bolzanu a čekala nás také krátká přednáška o systému výkupu a rozboru hygienických a kvalitativních ukazatelů mléka od malých chovatelů v horách včetně prohlídky laboratoří.
Odpoledne jsme opět vystoupali do hor, kde nás čekala zcela zásadní část programu, návštěva statku Aloise Schweigkoflera, který je jedním z největších jihotyrolských chovatelů haflingů. Celkem chová zhruba 90 koní, od hříbat až po chovné klisny. Má velké chovatelské úspěchy, na posledním körungu hřebců jeho dva odchovanci chov prezentovali prvním a třetím místem. Dobře se prezentují také jeho klisny - na sobotní svod se na statku právě chystalo 12 tříletých klisen. Mohli jsme tak vidět všechny kategorie koní včetně čerstvě narozeného hříběte, svědkem jehož porodu se nám poštěstilo být. Dostat nadšené chovatele rozprchlé všude po stájích a pastvinách v okolí zpět do autobusu trvalo velmi dlouho, a tak jsme zde strávili skutečně celé odpoledne až do večera. Již cestou zpět do města bylo jasné, že několik účastníků zájezdu, kteří o zakoupení koně ještě před několika dny jen uvažovali, jsou nyní rozhodnuti pro koupi haflinga.

Sobotní program byl věnován především svodu tříletých klisen z celé oblasti jižního Tyrolska, který se každoročně koná začátkem května v krásném areálu závodiště v Meranu. Na svod se letos sjelo zhruba 250 klisen, které byly po zjištění základních měr předvedeny jedné ze tří komisí, která zhodnotila jejich exteriér. Klisny jsou posouzeny v postoji, kroku a klusu a zajímavostí je posouzení chodů na speciálním gumovém koberci, na němž komise může lehce posoudit pravidelnost kroku.

Výsledné hodnocení se skládá ze čtyř známek - za typ a ušlechtilost, celkovou harmonii tělesné stavby, končetiny a mechaniku pohybu. Každé kritérium je ohodnoceno známkami, které se odlišují od naší desetistupňové škály (Optimální (O) - odpovídá třídě IA; Velmi dobrý (VD) - odpovídá třídě IB; Dobrý (D) - odpovídá třídě IIA; Ucházející (U) - odpovídá třídě IIB; Dostatečný (DS) - odpovídá třídě III; Nedostatečný (N) - znamená vyřazení). Průměr těchto známek určí výslednou třídu, do které je klisna zařazena. Všechny tři komise pracují přímo před tribunou a výsledky za všechna kritéria a celkové zařazení do třídy jsou neprodleně vyhlašovány. Diváci si tak mohou lehce srovnat svůj názorem s posouzením komise. Pouze pokud je klisna zařazena do třídy IA nebo IB je vyhlášena pouze informace, že klisna postupuje do nedělního finále. Pro diváky je tak svod daleko napínavější.

Večer se na závodišti konala ještě jedna zajímavá chovatelská akce. Ve stanu vedle předvadiště proběhla aukce asi dvaceti klisen, z nichž některé se předvedly na svodu. Vyvolávací ceny začínaly zhruba na 1000 EUR a lišily se podle věku klisny, hodnocení na svodu a samozřejmě původu. Nejvyšší částka, která zazněla z úst licitátora byla 6600 EUR. Po dražbě se samozřejmě za doprovodu pravé tyrolské dechovky pokračovalo v již započaté zábavě, při níž řada našich chovatelů navázala kontakty s italskými kolegy.

V neděli proběhlo finále hodnocení klisen. Nejlepší tříletky vyhodnocené předchozí den v první třídě se předvedly ve volnosti, aby si komise ještě mohla poopravit názor a sjednotit hodnocení a pak už se přistoupilo k vyhlášení konečných výsledků a šampionky ročníku. Ze 44 klisen, které byly ve finále hodnoceny nezískala ani jedna vzácně udělované hodnocení IA! Je tedy opět vidět, že selekční tlak je skutečně velký. Šampionkou se stala velmi světle ryzá klisna Landgräfin pana Josefa Hoellera z Rittenu po otci Nils, která obdržela třikrát známku VD a jednou D. Druhé místo obsadila Letizia pana Schweigkoflera z Ritten po otci Nobody a třetí se umístila opět klisna linie N, Lella po Novaris, která zaujala hlavně typem a ušlechtilostí, za níž získala známku optimální, která byla na svodu udělena pouze dvakrát!
Při pohledu na seřazené klisny bylo jasně vidět, že současným trendem v chovu haflingů je moderní jezdecký a všestranně využitelný kůň s dobrou povahou.

Kromě chovatelského programu jsme samozřejmě nemohli vynechat ani další zajímavá místa, která nám umožnila poznat aspoň zlomek toho, co toto turisticky lákavé jižní Tyrolsko nabízí. Čtvrteční deštivé dopoledne jsme částečně strávili v regionálním muzeu Val Passiria, kde je kromě klasických expozic také nádherný skanzen. Na pátek byla domluvená exkurze do masné výrobny tradičního tyrolského špeku , který je zde vyráběn podle starého rodinného receptu. Výrobu provozují dědicové této tradice bratři Larcherové, kteří se osobně ujali výkladu a prohlídky. Výroba této speciality zaujala naprosto všechny, včetně řidiče autobusu. Praktickou malou ukázkou nám předvedli celý proces výroby od vykostění vepřové kýty přes nakládání masa ve speciální tajné směsi koření a zrání pod tlustou vrstvou na pohled nevábné zelené plísně až po balení finálního produktu. Zážitkem byla samozřejmě i ochutnávka tence krájeného libového špeku.
V sobotu ti, kdo nechtěli celý den trávit na závodišti, měli možnost se jet podívat na vyhlášené botanické zahrady u Trauttmansdorfského zámku v Meranu. Tam bylo touto dobou všechno nádherné rozkvetlé, takže ti, kdo na chvilku opustili svět haflingů určitě nelitovali.

Přesto, že jako organizátoři nemůžeme asi zájezd ohodnotit objektivně, podle reakcí soudíme, že se až na drobné zmatky při ubytování celkem vydařil, program byl velmi pestrý a my jsme tak mohli vidět skutečně průřez chovem haflingů v jejich domovině. S programem nám vydatně pomohl Jihotyrolský svaz, jemuž chceme touto cestou ještě jednou poděkovat. Pokud bude o podobné akce zájem i nadále, pokusíme se něco obdobného uspořádat i v příštím roce, uvítáme proto náměty, co by naši chovatelé rádi v zahraničí viděli a která místa je lákají navštívit.

Text: Ing.Veronika Kutilová a MVDr. Jaroslav Dražan
Foto: Věra Marková